Stavby ostatních architektů, stavitelů a stavebníků

ZPĚT NA PŘEHLED ARCHITEKTŮ

Morava

Hotel Arco Emanuela Vepřeka z počátku 20. století přestavěl a rozšířil roku 1926 pro své klienty nový majitel, Všeobecný penzijní úřad, na zotavovnu nejmodernějšího typu. Prostor před zotavovnou byl přebudován ve stylu anglického parku. V roce 1930 byla nedaleká vila Zdenka přestavěna na Grand hotel Zdenka, přejmenovaný záhy na Moravu. Za protektorátu byly objekty hotelu Morava a léčebny Arco propojeny do jednoho rozsáhlého komplexu. V době socialismu nesl hotel název Zotavovna J. Fučíka.

 

Ludmila 

Samostatně v zahradě stojící secesní vila s modernistickými prvky byla přestavěna na základech staršího přízemního domku pro Marii Skálovou. Jednopatrová vila má čtvercový půdorys, je obrácená do náměstí a zakrytá valbovou střechou. Fasády mají kombinované omítky – hladkou a zrnitou. K hlavnímu průčelí přiléhá v přízemí uprostřed polygonální vstupní vestibul dřevěné konstrukce s prosklenými stěnami, který je krytý stříškou.

 

Vlasta 

Vila Vlasta byla původně obklopena rozlehlou parkově komponovanou zahradou s terasami, schodišti, altánem a bazénkem. Vila má podobu zámečku v neorenesančním stylu s řadou historických citací. Fasáda je členěna plastickým štítem, balkonem s balustrádou a reliéfní štukovou výzdobou, včetně letopočtu. Po smrti stavebníka Ing. Osvalda Životského odkoupily vilu lázně a zřídily zde bar, později sanatorium a dětskou léčebnu.

 

 Slavia 

Vilu Slavii ve stylu kosmopolitního historismu nechal koncem 19. století postavit Ignác Seichert, majitel blízké vily s lékárnou. Třípodlažní zděná stavba se sedlovou střechou má jednoduchý obdélný půdorys. Na fasádě i v interiéru se dochovaly prvky původní prvky, především pásová bosáž v prvním podlaží a klasicistně pojaté štuky s motivy lvích a lidských hlav. Ve vile byla lékařská ordinace sloužila k ubytování jako lázeňský penzion

 

Taťána 

Vila Taťána je postavena v duchu eklektického historismu. Původní název byl penzion Weiss podle jména stavebníka, lázeňského lékaře Františka Weisse Rozměrná vila má symetrickou fasádu, které dominuje centrální rizalit s vížkou. Fasáda vily měla původně zvláštní štukovou výzdobou secesního charakteru, která byla při pozdějších úpravách odstraněna. Byty ve spodní části byly v meziválečném období nahrazeny obchody a okna přestavěna na výkladní skříně.

 

Dagmar 

Stavebníkem a současně stavitelem vily Dagmar byl stavební a tesařský mistr Josef Klír. Honosná vila Dagmar je postavena ve stylu kosmopolitního historismu. Na půdorysu ve tvaru písmene „L“ vznikla rozlehlá palácová stavba o třech podlažích a s podkrovím. Výrazné prvky stavby tvoří nárožní věž a plastické členění fasády s dekorativními balkony. Vila byla mnohokrát upravována a přestavována.

 

Vila s lékárnou 

Vilu v novorenesančním slohu nechal vystavět lékárník Ignác Seichert. Od počátku plnila vila funkci lékárny, doplňkově sloužila k ubytování. Původní název vily byl Austria, později byla podle soch na římse nárožní věže nazývána Najáda či U Najády. Hlavní průčelí je ozvláštněno otevřenou sloupovou předsíní s dřevěným balkonem, na fasádě je řada plastických detailů. Před vilou stojí pískovcová socha Jarní květy, jejímž autorem je Jan Kavan.

 

Myslivna 

Základy vily Myslivny pochází z konce 18. století z dob hraběte Vincence Serényiho, zakladatele lázní. V roce 1851 byla Myslivna přestavěna a zvýšena o patro. Dostala tak romantizující podobu jednoduché obdélné dvoupodlažní stavby s valbovou střechou a s charakteristickými konstrukcemi dřevěných balkónů, pavlačí a štítů v alpském lázeňském stylu. Německý název Myslivny zněl Jägerhaus. Nově byla vila doplněna kavárnou.

 

Švýcarský dům

Švýcarský dům v alpském stylu vyrostl na základech starší stavby, tzv. Ševcovského domu, postaveného v počátcích luhačovického lázeňství na konci 18. století za hraběte Vincence Serényiho. Od přestavby roku 1852 se Švýcarský dům dodnes téměř nezměnil. Jde o jednoduchou dvoupodlažní stavbu s valbovou střechou a charakteristickými dřevěnými konstrukcemi balkónů, pavlačí a štítů. Sloužil k ubytování lázeňských hostů a zaměstnanců.

 

Regia 

Vila z roku 1906 byla dříve nazývána jménem stavebníka Samohrdova vila. Je pojatá v novorenesančním historizujícím stylu. Zaujme na první pohled členitým průčelím i barevným řešením fasády. Třípodlažní vila obklopená zahradou má čtvercový půdorys rozvinutý rizality, vstupní věží a arkádovými lodžiemi. Sedlovou střechu s valbičkami završuje plechová zvonička. Fresky na fasádě s národními motivy vytvořil Láďa Novák.

 

Vila Pracner 

Třípodlažní novorenesanční vila Jana Pracnera má čtvercový půdorys s nárožními rizality, vstupní věží, trojúhelníkovou vížkou a arkádovými lodžiemi v přízemí i patře. Do domu se vstupuje po schodišti do věže. Vila má kamennou podezdívku, z kamene jsou i sloupy arkády lodžie. Krytina členité střechy je z pálených tašek. Autorem fresek s figurálními loveckými tématy i rostlinnými motivy je stejně jako u sousední vily Regie Láďa Novák.

 

Astoria 

Stavebníkem vily Astoria na okraji Pražské čtvrti byl olomoucký hudební skladatel Josef Nešvera. Projekt byl inspirován vlastní Kotěrovou pražskou vilou, stavbu realizoval Kotěrův žák K. Starý. Navržený objekt je bohatě členěný s kontrastem horizontálních a vertikálních hmot. Dominuje jim schodišťová věž s lucernou. Ústředním prostorem je hala se třemi vysokými okny a s otevřeným schodištěm, na pravé straně předstupuje zaoblený salon.

 

Vila Jana Koudelky 

Ostravský bankéř a ekonom Jan Koudelka zadal stavbu svého letního sídla ve svahu Malé Kamenné architektu Lubomíru Šlapetovi. Architekt pojal stavbu ve stylu funkcionalismu. Dům má rovnou pultovou střechu, pískovcový kamenný sokl a světle šedou břízolitovou omítku. Interiér byl vybaven funkčním vestavěným i volným nábytkem z ušlechtilých materiálů. Původní název vily byl Květná. 

 

Kostel Svaté Rodiny

 Luhačovická farnost byla zřízena v roce 1784, kdy hraběnka Alžběta Serényiová postoupila zámeckou kapli za farní kostel. Tato první duchovní budova však byla prostorově nedostačující, proto již od roku 1850 začali místní přemýšlet o stavbě nového kostela. Cesta k naplnění staleté snahy se otevřela až po revoluci 1989. Při návštěvě Svatého otce Jana Pavla II. v dubnu 1990 byl posvěcen základní kámen pro stavbu luhačovického kostela s nápisem: „Sv. Josefe, starej se“. Stavba byla postavena podle vítězného architektonického návrhu architektů Michala Brixe a Petra Franty a dokončena v roce 1997. 

 

Sokolovna 

 Nová budova sokolovny byla postavena na hlavní luhačovické třídě nedaleko nádraží. V roce 1922 bylo založeno Družstvo pro postavení sokolovny, které získalo prostředky na výstavbu, a 28. října 1928 bylo symbolicky položen základní kámen. V listopadu začala výstavba podle projektu bratrů Aloise a Viléma Kubových z Brna. V nové moderní a prostorné funkcionalistické budově sídlil i obecní úřad, knihovna, poradna pro matky a Legionářské muzeum. Sál sokolovny se stal hlavním místem kulturních akcí. V budově bylo rovněž kino.

 

Krystal 

Třípatrový dům ve stylu konstruktivismu zaujme pilovým řazením čtyř rizalitů v patrech s propojenými průběžnými balkony. Stavba je zakrytá předsazenou plochou střechou. Přízemí je prolomeno pravoúhlým vchodem s prosklenými dveřmi. Parter je obložený travertinem. Předmětem ochrany interiéru kavárny je původní řešení se sloupy, ohrazenou vyvýšenou plochou a dřevěným obložením. Původní název zněl Slavie. Stavěla firma Pražan a Fučík.

 

Jelínek 

Vila Jelínek je postavena v lázeňském stylu. Má kamennou podezdívku, polovalbovou střechu a dva nárožní rizality. V průběhu oprav byla z fasády odstraněna většina dekorativních prvků, dochovala se pouze dřevěná nárožní veranda. Na průčelí vily je proveden plastický nápis „Vila Jelínek“, původně umístěný naproti vchodu. Označuje jméno stavebníka Šalamouna Jelínka z významné luhačovické židovské rodiny Jelínkovy.

 

Vila Radhošť 

Samostatně stojící třípodlažní lázeňská vila Radhošť obdélníkový půdorys, jehož kratší strana je průčelí situované do ulice. Průčelí je členěno horizontálně průběžnými římsami s plastickým secesním dekorem. Fasádu prvního patra zdobí plastický stylizovaný strom s plody a štítkem. Ve štítovém vlysu je nápis Radhošť a reliéf hrajícího pastýře. Nárožní polygonální patrový arkýř je podpírán postavou atlanta z umělého kamene od sochaře Vlastimila Amorta.

 

Radnice

V letech 1935 – 1937 navrhl Jindřich Freiwald budovu dnešní radnice v Luhačovicích, která byla původně budovou Městské spořitelny. Sochy muže a ženy před vstupem od Cyrila Zatloukala symbolizující lázeňství, zemědělství a průmysl, byly vytvořeny pro původní spořitelnu.

 

ZPĚT NA PŘEHLED ARCHITEKTŮ