Dušan Jurkovič

Přezdívalo se mu básník dřeva. Architekt, který přetvořil Luhačovice.

23.8.1868 – 21.12.1947, slovenský architekt, návrhář nábytku a etnograf. Výrazný představitel secesní architektury, vytvořil osobitý styl s prvky lidové architektury, inspirován uměleckým směrem Arts and Crafts. Jeho styl je jedinečný a nenapodobitelný.

V Luhačovicích působil v letech 1901 – 1914, avšak zásadní přestavbu a výstavbu moderních Luhačovic dokončil v roce 1903. Vytvořil zde unikátní soubor staveb ve stylu lidové secese. Během dvou let realizoval celkem čtrnáct staveb, tři byly soukromé. V dnešní době stojí v lázeňském městě osm staveb. Celkem dvanáct staveb nebylo uskutečněno.

Dušan Jurkovič se narodil v Turé Lúce u Myjavy. Kořeny vztahu Jurkoviče k lidovým formám je možné najít v rodinném zázemí, otec patřil k známým slovenským vlastencům, matka byla znalkyní lidového umění. Dětství strávil v atmosféře slovenského obrozeneckého hnutí. Po studiu na nižším gymnáziu v Šoproni odešel do Vídně, kde v letech 1884 až 1889 vystudoval stavitelství na Státní průmyslové škole a poté odešel do praxe.
První tři desetiletí v architektonickém oboru působil na Moravě a v Čechách. V devadesátých letech devatenáctého století působil ve Vsetíně u stavitele Michala Urbánka.

Důležitá pro další tvorbu byla jeho účast na přípravě Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1895, kde zrealizoval valašskou osadu. V rámci příprav na výstavu se v terénu důkladně seznámil s lidovou architekturou a s tradičními konstrukčními postupy, tesařskými i stolařskými. Tyto znalosti využil poté při realizaci souboru romantických staveb slovanských útulků Pusteven na Radhošti.

Z jeho dalších realizací jsou nejvýznamnější například stavba letoviska na Rezku, kapličky Křížové cesty na Hostýně, přestavba lázní Teplice, práce pro brněnský spolek Vesna, Vlastní vila v Brně – Žabovřeskách, přestavba zámku Molitorov, zámku v Novém Městě nad Metují a zámku na Zbraslavi. Na území Slovenska a Haliče jsou to především urbanistické projekty a návrhy vojenských hřbitovů a památníků.

V roce 1901 přijal Jurkovič pozvání ředitele lázní dr. Františka Veselého a dr. Cyrila Holubyho ke spolupráci v Luhačovicích. Jurkovič byl pověřen přetvořit v té době chátrající knížecí lázně na moderní, a také architektonicky zajímavé středisko. Jeho inovativní projekty vtiskly luhačovickým lázním osobitý ráz. Všechny budovy, které počátkem 20. století adaptoval, nebo nově vybudoval, patří pod ochranu státní památkové péče. Jde zejména o Jurkovičův dům, Chaloupku, Jestřabí, Slováckou búdu, vilu Vlastimilu, Valašku, vodoléčbu, slatinné lázně a hudební pavilon pod Jestřabím.
Historik V.V. Štech řekl, že Luhačovice patří díky Jurkovičovým stavbám do dějin naší architektury.

Dušan Jurkovič zemřel 21. prosince 1947 v Bratislavě, kde mu připravili státní pohřeb, se všemi poctami, které náležely největšímu slovenskému architektovi a národnímu umělci.

Jurkovičův dům

Adresa: Lázeňské náměstí 109
Architekt: Dušan Jurkovič
Rok výstavby: 1902
Nemovitá kulturní památka

Původní klasicistní Janův dům z roku 1822 a přiléhající minerální lázně architekt propojil a objekt nadstavil o patro pomocí hrázděného zdiva. Interiéru vévodí hala s otevřeným schodištěm, exteriéru prosklený vstupní rizalit, boční schodišťová věž, pestrá polychromie a secesní prvky. Na fasádě je freska s obrazem Cyrila a Metoděje od malíře Jano Köhlera a pamětní deska MUDr. Pavla Blaha. Roku 1948 byla stavba přejmenována na Jurkovičův dům. 

Chaloupka

Adresa: Lázeňské náměstí 126
Stavebník: Akciová společnost lázní Luhačovických
Architekt: Dušan Jurkovič
Rok výstavby: 1902
Nemovitá kulturní památka

Za hraběte Jana Nepomuka Serényiho v roce 1850 byl postaven ve svahu nad Švýcarským domem Kuchyňský dům. Jednopodlažní vyvařovnu přestavěl roku 1902 architekt Dušan Jurkovič na obytnou vilku s poetickým názvem Chaloupka. Přízemní domek doplnil novým roubeným polopatrem, na rozdíl od ostatních přestaveb v Luhačovicích, u kterých využíval převážně techniku hrázděného zdiva. Přistavěl schodiště, toalety a komíny a získal v přízemí byt o třech pokojích s kuchyní a v prvním patře čtyři pokoje pro lázeňské hosty. Malebné siluety docílil připojením pavláček, štítů a věžky nad schodištěm. Vstupní část je ozvláštněna zděným žudrem, typickým pro lidovou architekturu rovinných oblastí. Architekt u vilky přirozeně skloubil prvky karpatské roubené architektury s nížinnými prvky. Celá přestavba byla v roce 1902 pořízena s omezeným rozpočtem 8 655 korun.
Vilka Chaloupka poskytla za více než 110 let přístřeší mnoha návštěvníkům lázní. Jedním z prvních hostů v létě 1902 byl spisovatel Alois Mrštík, v roce 1909 zde pobýval anglický historik R. W. Seaton Watson, zvaný Scotus Viator. Nejvěrnějším obyvatelem Chaloupky byl však Cyril Holuby (1863–1919), správce a inspektor, během let i vrchní správce a vrchní inspektor lázní. Součástí jeho smlouvy s lázeňskou akciovou společností byl i volný byt. Holuby obýval vilku od roku 1902 po celých 17 let, které strávil ve službách luhačovických lázní. Patřil k nejbližším spolupracovníkům ředitele MUDr. Františka Veselého. Kromě správcovství působil jako člen Ústředního lázeňského zábavního výboru, byl předsedou Okrašlovacího spolku i starostou Sokola. Organizoval přednášky, kurzy, večírky, spoluzaložil divadelní družstvo, pomáhal prosadit stavbu divadla, ve kterém často účinkoval. U vilky Chaloupky se každoročně odehrávala vyhlášená oslava svátku svatého Cyrila, při níž Holuby hostil své nejbližší české a slovenské přátele. Podílel se na organizaci luhačovických porad Československé jednoty a na založení její místní pobočky v roce 1911, stal se i jejím předsedou. Po skončení první světové války odešel na Slovensko. Na paměť působení C. Holubyho v Luhačovických lázních byla po něm v Pražské čtvrti pojmenována ulice.
Po druhé světové válce vilka Chaloupka postupně chátrala, přechodně sloužila k ubytování sezónních zaměstnanců lázní. Roku 1996 byla rekonstruována obnovenou akciovou společností Lázně Luhačovice a interiéry byly zařízeny replikami původního vybavení, navrženého Jurkovičem. Zařízení bylo přizpůsobeno současným požadavkům bydlení. Z původní funkce sezonního ubytovacího zařízení s bytem správce se vilka Chaloupka proměnila v komorní lázeňský penzion. V apartmánu jsou často ubytováni nejvýznamnější hosté lázní Luhačovic.

Jestřabí

Adresa: Leoše Janáčka 138
Architekt: Dušan Jurkovič
Rok výstavby: 1903
Nemovitá kulturní památka

Byla postavena v roce 1903 podle projektů D. Jurkoviče jako nová stavba. Volně stojící vilka, která má ráz bloku s příčně rozvinutými křídly po stranách, je komponovaná téměř symetricky. V současnosti slouží jako komfortní lázeňský hotel se stylově zařízenými jednolůžkovými a dvoulůžkovými pokoji.

Hudební pavilon

Adresa: Lázeňský park
Architekt: Dušan Jurkovič
Rok výstavby: 1903

Pavilon určený původně k hudebním produkcím dnes slouží jako zahradní altán. V roce 1903 byl postaven na Lázeňském náměstí, ale v dubnu 1910 byl přestěhován k Jestřabí, aby ustoupil většímu orchestřišti. Při opravě byly pozměněny proporce a odlehčený kamenný sokl zmohutněl. Stříška trychtýřovitého tvaru s výtečnou akustickou funkcí měla původně krytinu z šindele. Poblíž je umístěna plastika sedící dívky Snění od Evy Springerové.

Vodoléčba a říční a sluneční lázně

Adresa: Leoše Janáčka 97
Architekt: Dušan Jurkovič
Rok výstavby: 1902
Nemovitá kulturní památka

Vodoléčebné lázně vznikly adaptací barokního Jestřabského mlýna z roku 1712. Architekt ponechal původní kamenné přízemí i patro z nepálených cihel a zvýšil je odlehčenou hrázděnou nástavbou. Architektonicky působivá je zejména dvoupodlažní odpočívárna s šatnami v pánské části ústavu. Do fasády jsou zakomponovány původní kamenné překlady s písemnými záznamy. Od roku 1919 došlo k několika přístavbám bez Jurkovičovy účasti.

Říční a sluneční lázně jsou součástí komplexu Vodoléčebných lázní. Na dřevěnou vstupní budovu s dekorativně členěným a barevně pojatým trojúhelníkovým štítem navazují řady šatnových kabin po obou stranách bazénu. Nad bazénem je umístěna terasa slunečních lázní a sportoviště. Otevřený bazén vyzděný pískovcem byl plněný poblíž protékající říčkou Šťávnicí. Z důvodu zanedbaného technického stavu není od roku 1995 bazén zprovozněn.

 

Slovácká búda

Adresa:
Stavebník:
Architekt:
Rok výstavby:
Nemovitá kulturní památka

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetuer adipiscing elit. Donec faucibus, tellus in condimentum gravida, risus justo molestie erat, a aliquam augue tortor quis sapien. Nulla massa est, feugiat sed, dictum eu, condimentum a, augue. Cum sociis natoque penatibus et magnis dis parturient montes, nascetur ridiculus mus. Etiam vitae erat. Fusce ultricies iaculis sapien. Sed ullamcorper malesuada neque. Integer eget orci a nisl viverra luctus. Maecenas ornare lorem vel diam. Nunc vel metus. Donec in elit. Quisque id turpis rutrum ligula commodo luctus. Pellentesque erat urna, tincidunt eu, pharetra id, viverra id, nulla. Quisque molestie felis sit amet orci. Etiam eleifend rhoncus velit. Cras convallis venenatis mi.

Vila Vlastimila

Adresa: Betty Smetanové 244
Architekt: Dušan S. Jurkovič
Rok výstavby: 1903

Vilku Vlastimilu navrhl architekt Jurkovič pro technického pracovníka v lázních Františka Pospíšila. Cihlovou dvoupodlažní stavbu koncipoval v duchu moderny a uplatnil u ní secesní i romantické prvky, včetně polygonálních arkýřů. Vstupní kamennou terasu zakončil cimbuřím a jehlany s koulí. Podobně jako u Jestřabí a Jurkovičova domu využil k prosvětlení schodiště skleněných tvárnic. Stavbu realizovala firma vizovického stavitele Františka Nováka.   

Vila Valaška

Adresa: Betty Smetanové 388
Architekt: Dušan S. Jurkovič
Rok výstavby: 1907
Nemovitá kulturní památka

Vlastní vilu Valašku si podle Jurkovičova návrhu vybudoval stavitel František Novák. Samostatně stojící třípodlažní vila čtvercového půdorysu je obklopená zahradou. Architekt ji pojal jako typ rodinného domu s ústřední vstupní halou a schodištěm, tvořícími osu stavby, již završuje osmiboká centrální věž. Sokl je z lomového kamene. Vstup tvoří dřevěná prosklená veranda krytá stříškou. Dřevěné prvky na fasádě i v interiéru zaujmou pestrou barevností. 

Samorostlá

Adresa: A. Václavíka 381
Architekt: Dušan Jurkovič a Michal Urbánek
Rok výstavby: 1903
Nemovitá kulturní památka

Rodinnou vilku Samorostlou si nechal postavit Jan Evangelista Beránek. Přízemní roubená stavba má obdélný půdorys, valbovou střechu a stojí na kamenné podezdívce. Vstup ze dvora je opatřen proskleným rizalitem a podsíní s vyřezávaným zábradlím. V trojúhelníkovém ozdobně lištovaném štítu je umístěna keramická plastika sv. Floriána. Stavba je volnou kopií dřevěnice z Nového Hrozenkova, realizovali ji roku 1903 tesaři z Dolní Lhoty a Sehradic.